Zdeňka Kolářová, rozená Geigerová
Zdeňka Kolářová, rozená Geigerová se narodila jako prostřední dítě Adolfovi a Růženě dne 19. června 1905 ve Starých Benátkách. Stejně jako její bratři i ona byla při narození příslušná do Hostoulic dle příslušnosti její matky Růženy.
Zdeňka začala v září 1911 navštěvovat obecnou školu v Milovicích. Stejně jako její bratr Viktor po dokončení docházky do pětitřídní obecné školy, pokračovala ve studiu v Milovicích další dva roky. Toto studium částečně nahrazovalo měšťanskou školu v Lysé nad Labem. Školu dokončila v červnu 1919.
Poté o jejím životě příliš nevíme. Paní Černá, opratrovnice paní Kolářové, si myslí, že Zdeňka již do žádné další školy nedocházela, neboť se o další škole nikdy nezmínila. Dle pamětníků, kteří ji poznali až v padesátých letech 20. století byla paní Kolářová velmi slušná a tichá žena, mírné povahy. Ráda poslouchala radio.
V Milovicích se Zdeňka setkala s poručíkem Janem Kolářem, který byl od října 1919 přijat ke studiu vojenské instruktážní škole v Milovicích. V dubnu 1926 žádala Zdeňka vydání domovského listu Milovic jako doklad ke sňatku. Paní Černá si vybavuje vzpomínku, kdy Zdeňka popisuje, že jako budoucí manželka vojáka z povolání, později důstojníka, musela rodina Geigerova prokazovat svůj majetek. K sňatku Zdeňky Geigerové a Jana Koláře došlo dne 18. prosince 1926. Zdeňka byla ženou v domácnosti a do konce trvání první republiky měnila místo bydliště společně se svým manželem, který se stal pilotem. Několik let manželé pobývali i na Slovensku, v Košicích, Piešťanech,..
Po vypuknutí války se manželé přesunuli do Prahy, Točné (Komořany). Její manžel neodešel v době okupace do zahraničí, ale organizoval a podporoval domácí odboj. To se mu stalo osudným, gestapo odkrylo jeho činnost. Po zatčení a věznění manžela Jana zůstala dle vyprávění paní Kolářová sama v pražském bytě. Od zatknutí manžela se Zdeňka připravovala na transport, stále prý očekávala předvolání. Paní Černá si také vzpomíná na vyprávění Zdeňky, jak se snažila zakrývat kabelkou židovskou hvězdu, pokud vyšla z domu. K tomu docházelo ale jen v nutnosti, paní Kolářová se bála. Nevěděla, co se stalo s její rodinou ani manželem. Pouze od tatínka jí přišla zpráva z Terezína o úmrtí maminky.
Zdeňka se do transportu AE1 směr Terezín dostala dle transportního lístku až 31. ledna 1945. V hlášení o činnosti za války jejího manžela se píše, Zdeňka se skrývala až do nástupu na nucené práce. Měla zpracovávat slídu, tuto skutečnost potvrdila i paní Hana Černá. Tato prašná práce jí poškodila zrak, následky jí zůstaly do konce života. Každopádně od dřívějšího transportu do ghetta a pravděpodobného poslání do koncentračního tábora ji uchránil sňatek s mužem nežidovského původu. Tato skutečnost jí zcela jistě zachránila život. Stejně tak obrovské štěstí měl i pan Jan Kolář, že Němci při jeho výsleších a věznění nezkoumali původ jeho ženy. To, že se tato informace podařila utajit, zachránila život nejen Zdeňce, ale i jejímu muži Janovi.
Zdeňka vypravovala paní Černé, že shromaždiště jejího transportu mělo být na nějakém stadionu v Praze. Během transportu přišla Zdeňka o poslední cennosti. Peníze, které měla s sebou, jí byly vyměněny za peníze, kterými měla platit v ghettu. Zdeňka si vzpomínala, že jednou, když se procházela po Terezíně, objevila obchod s oděvy. A tak si řekla, že když už ty peníze má, tak by si mohla něco koupit. Obešla obchod kolem dokola, aby zjistila, že je to jen na oko, neboť do obchodu nevedly žádné dveře. Bankovku z ghetta si přivezla domů a ta se nám zachovala, naskenovanou ji naleznete v dokumentech.
Zdeňka se dočkala osvobození, stejně tak i její manžel Jan, manželé se setkali po skončení války v Praze. Poté se přestěhovali do domu po rodičích Zdeňky v Milovicích. V létě roku 1946 byli oba manželé trvale přihlášeni v Milovicích. Pan Kolář se zde stal velitelem letiště, Zdeňka byla ženou v domácnosti. Živnost po rodičích již neobnovili. V zápisu o své činnosti za války popisuje Jan Kolář, že téměř veškeré zařízení domu Geigerových bylo pryč, pouze dvě místnosti byly zařízené, zbytek nábytku a rodinné památky byly pryč. Část kuchyňského vybavení schoval jeden ze sousedů Geigerových, po příjezdu manželů Kolářových jim je vrátil.
V roce 1952 zemřel na infarkt manžel Zdeňky. Paní Kolářová zůstala úplně sama, manželství bylo bezdětné. Dům byl příliš velký, Zdeňka na něj byla sama a tak jí byly přiděleny podnájemníci. Jedním z nich je také náš pamětník pan Aleš Kubeš, narozen v roce 1927. Později se ukázalo, že správa domu je náročná a tak se domu Zdeňka ve prospěch státu vzdala. Obec jí poskytla bezplatně bydlení v bytě na ulici Dukelská 100. Zde zůstala paní Kolářová do léta 1968, kdy po příchodu sovětských vojsk do Milovic musela byt uvolnit. Jako náhradu získala byt v Lysé nad Labem, zde již ale musela platit nájemné.
V Lysé nad Labem již paní Kolářová dožila, právě sem k ní docházela paní Hana Černá jí pomoci. Zdeňka Kolářová byla spolužačkou babičky paní Hany Černé. V roce 1999 paní Zdeňka ve svém bytě nešťastně upadla a musela být hospitalizována v nemocnici. Bohužel zde 1999 zemřela. Popel paní Kolářové je rozptýlen na Loučce v Lysé nad Labem, ta je součástí místního hřbitova.
Paní Kolářová se vyjádřila i k otázce náboženství. Paní Černé sdělila, že doma náboženství nepraktikují. Bohužel paní Černá neví, zda tím myslela sebe s manželem nebo rodinu Geigerových.