Jan Kolář - manžel Zdeňky Kolářové

        Jan Kolář se narodil 29. března 1898 v Kašperských Horách, v okrese Sušice. Jeho rodiči byli Arnošt Kolář a Anna Kolářová, rozená Šmídová. Jeho rodina nejprve žila na Moravě, v okrese Kroměříž, později je v kmenovém listu Jana Koláře uvedena adresa jeho matky Anny Kolářové v Byšicích u Mělníka.  Jan vyznával římsko - katolické vyznání.

        Jan Kolář chodil do obecné školy, poté do nižší čtyřtřídní reálky a studium ukončil v roce 1916 na obchodní akademii v Praze s výukou německého jazyka. Jan kolář dle záznamú ovládal také francouštinu a ukrajinštinu. V kmenovém listu je také popis Jana Koláře. Jan měl světlé vlasy, modré oči, špičatý nos, ústa přiměřená a obličej byl protáhlý s kulatou bradou. Jeho popis doplnil pan Kubeš, který znal pana Koláře coby velitele letky v Milovicích. Pank Kubeš byl také vojákem z povolání. Dle jeho slov to byl vysoký, statný muž s dobrým charakterem, mezi vojáky byl uznáván.

        Za první světové války konal vojenskou službu v rakouské armádě od roku 1916. Dosáhl hodnosti poručíka v zálote. Na italské frontě v 11. bitvě na Soči byl raněn. Poté byl hospitalizován v Praze.

        Vojákem z povolání se stal po vyhlašení Československé republiky. Od února 1919 byl zařazen k pěšímu pluku č. 28, službu konal v pohraničí, zúčastnil se taky bojů proti Maďarům. v témže roce byl přijat ke studiu instruktážní vojenské škole v Milovicích. Od roku 1924 působil Jan Kolář u letectva. V tomto roce absolvoval teké horolezecký kurs a kurs lyžařský.

        V prosinci 1926 se oženil s  Zdeňkou Geigerovou ( 21 let) z Milovic. V roce 1927 dostudoval pilotní dvoumístní školu v Prostějově. O rok později byl jmenován polním pilotem a absolvoval v Praze kurs velitelů letek. V roce 1929 se stal velitelem letky 2 a později letky 61 v Milovicích - Božím Daru. V roce 1933 byl přemístěn na Slovensko do Košic, v roce 1934 do Piešťan. Společně s ním se stěhovala i jeho manželka Zdeňka. V roce 1935 splnil Jan Kolář kurz létání za noci. Do Čech se vrátili v roce 1936, kdy střídavě Jan Kolář sloužil v Praze a v Hradci Králové. V roce 1937 byl jmenován podplukovníkem letectva. V této době absolvoval kurz pro velitele vojskových oddílů.

        V době vyhlášení Protektorátu Čech a Moravy byl Jan Kolář u leteckého pluku letky TGM. V té době bylo s panem Kolářem na jeho žádost zahájeno řízení za účelem přeložení do výslužby. Pan Kolář popisuje v hlášení o činnosti za války, že jeho cílem byl odchod za hranice. Toto se mu nepodařilo a tak se rozhodl přidat k domácímu odboji. Jako své bydliště si zvolil z těchto důvodů Komořany - Točná u Prahy. Získl také živnostenský list obchodního jednatele, aby mohl zdůvodnit své časté cesty do Prahy kvůli činnosti pro odboj. Původní občanskou legitimaci, kde byla uvedena v rubrice povolání hodnost podplukovníka, zničil a nechal si pro údajnou ztrátu vystavit legitimaci novou. 

        S aktivní účastí v odboji započal v červenci 1940. Připojil se k ilegální organizaci NOS - Národní obranná stráž. Jan Kolář popisuje tři hlavní úkoly NOS a to organizační (navázání styků, organizování velení) za účelem rušit či zpomalit přesun nepřátelských vojsk a válečného materiálů na frontu, zmocnění se rozhlasu, zbraní, odzbrojovat stráže, spolupracovat s parašutisty. Druhým úkolem bylo organizovat rušinou činnost - například podporovali akci "Nečtěte noviny", také nabádaly k sabotáži. Třetím úkolem bylo připravovat se k povstání. 

        Jan Kolář byl činým v odboji NOS v Praze, také v Kutné Hory a získal odbojáře v Hradci Králové. Také se snažil vytvořit údernou skupinu na Zbraslavi, spolupracoval s komunistickým odbojem v Komořanech. Při prvním stanném právu skupina odhalena nebyla a tak pokračovala v odboji.

        V únoru 1942 Jan Kolář těžce onemocněl a byl hospitalizován v nemocnici. Zde jej v dubnu navštívilo gestapo, sdělili mu, aby se po uzdravení dostavil k výslechu do Pečkova domu kvůli udání, že poslouchá cizí rozhlas. Jan Kolář nemocnici na vlastní žádost zanedlouho opustil. Dne 1. května 1942 jej gestapo zatklo v jeho bytě v Komořanech. Od května do prosince pobýval Jan Kolář ve vyšetřovací vazbě na Pankráci, dále v Terezíně a Budyšíně.

        Souzen byl Jan Kolář v Drážďanech. Byl obžalován za přípravu velezrady, úklady proti německé branné moci, pro přípravy směřující k násilnému odtržení určitého území od Říše. Dle písemné výpovědi Jana Koláře státní návladní diktoval rozsudek smrti. Naštěstí konečný rozsudek zněl sedm let ve vězení. V květnu 1943 byl Jan Kolář vězněn ve Štranbingu, od července v koncentračním táboře Creussenu, což byla pracovní pobočka káznice v Bayrenthu.

        Zde se 14. dubna 1945 dočkal Jan Kolář osvobození americkou armádou. Dle vyprávění paní Černé, kterého zprostředkovala manželka pana Koláře Zdeňka, měl její muž obrovské štěstí. Jeden ze spoluvězňů byl šikovný řemeslník německé národnosti a tak občas chodil vypomáhat do rodin hlídačů. Za práci dostával jídlo, o které se dělil s panem Kolářem. I tak se Jan Kolář vrátil s tělesnou váhou 45 kg.

        Podplukovníkovi Janu Kolářovi se podařilo utajit židovský původ jeho manželky před Němci, nikdy se jej na toto naštěstí Němci neptali.

        Druhý den po osvobození Němci zaútočili na americkou armádu. Do bojů se zapojili i někteří vězni, včetně pana Koláře, Němci byli poraženi. Odtud byli postupně osvobození vězni do Chebu, i zde byl Jan Kolář nápomocen.  Dne 24. května 1945 přijel Jan Kolář do Prahy, zde se poté shledal se svou ženou Zdeňkou, která se vrátila z Terezína.

        Později se manželé Kolářovi dozvěděli, že dne 6. května 1945 vtrhli Němci do jejich uzamčeného bytu v Komořanech, domnívali se, že jsou v něm ukryti partyzáni. Kromě rozbitých dveří zůstalo vše neporušené. Po dobu nepřítomnosti manželky Zdeňky byt hlídali sousedé a podařilo se jim uchránit vybavení bytu.

      Po návratu Jana Koláře mu byla udělena zdravotní dovolená, poté chvíli sloužil v Brně. Brzy však onemocněl a byl operován.  V létě 1946 se s manželkou Zdeňkou přestěhoval do Milovic, domu po rodičích Zdeňky - Adolfu a Růženě Geigerových. V říjnu 1946 mu byl propůjčen dekret prezidenta republiky, který jej povýšil s účinnosti od 28. října 1940 na plukovníka letectva.

       Jan Kolář sloužil v Milovicích jako velitel letiště v Milovicích. Plukovník Jan Kolář zemřel 4. června 1952 na infarkt, dle přihlašovacího lístku z obce Milovice, měl zemřít v Merlíně, okrese Karlovy Vary.

        Paní Černá nám vypověděla, že Jan Kolář byl s manželkou Zdeňkou na návštěvě u svého spoluvězně v Německu, který mu dával jídlo, když jej tam přepadl infarkt, kterému podlehl.

        Manželství Kolářů bylo bezdětné, manželka Zdeňka po smrti Jana zůstala sama žít v Milovicích.